Nejlepší slovenský mladí interpreti vážné hudby získaly ve čtvrtek večer ocenění Zlatá nota. Předává se instrumentalistou a vokalistou do 35 let, kteří působí nejméně dva roky v České filharmonii, Státním komorním orchestru Žilina nebo ve Státní filharmonii Košice a vystupují také sólově nebo v komorních seskupeních.
Evropa 2 protestovala proti kvótám. Celý den hrála Maiga či Jakubčo
Michael Jackson a jeho život
Letošní Zlatou notu si převzali Yvetta Slezáková, zástupkyně koncertního mistra České filharmonie, Robert Holota, první hobojista České filharmonie, Mária Kováčová, členka altové skupiny Slovenského filharmonického sboru a Martin Švec, první klarinetista Státní filharmonie Košice.
Igor Houska jim položil následující otázky:
1. Proč jste se začali věnovat vážné hudbě?
2. Zlatá nota se uděluje orchestrálním hudebníkem. Může orchestrální hráč vyniknout jako individualita?
3. Myslíte si, že vážná hudba je dnes pro mladé atraktivní?
4. Je vážná hudba, napsaná přestože před mnoha lety, stále aktuální pro dnešního člověka?
Yvetta Slezáková, houslistka, zástupkyně koncertního mistra České filharmonie
Životopis čtěte zde
1. U mě bylo seznámení s vážnou hudbou velmi jednoduché. Oba moji rodiče byli houslisté v České filharmonii, i prarodiče byli muzikanti. Nikdy mě však nikdo nenutil, abych pokračovala takříkajíc v rodinné tradici. Postupně jsem si razila svou vlastní cestu jako houslistka, viděla jsem v tom smysl. A vždycky jsem toužila hrát v symfonickém orchestru, a to se mi i podařilo.
2. Hra v orchestru, to je jedna velká spolupráce, která vzniká mezi hudebníky. Hrávala jsem i sólově, účinkuji iv komorních koncertech, ale symfonický orchestr je moje srdcovka. Člověk tam nezaniká, právě že tam se dá prosadit. I pro bohatý repertoár, ve kterém si každý přijde na své.
3. U mladých lidí záleží zejména na prvním setkání s vážnou hudbou. Důležitá je cesta jak se k ní dostane, co poprvé slyší, jestli ho to osloví, zda se tomu začne věnovat, nebo zda se stane jen milovníkům hudby, nebo na ni dokonce zanevře.
4. Vážná hudba určitě má co říci i dnes. Je léty ověřená, je hodnotná. A doufejme, že má i perspektivu.
Mária Kováčová, členka altové skupiny Slovenského filharmonického sboru v Bratislavě
Životopis čtěte zde
1. Od dětství jsem žila v hudbě, moje máma byla hudebnice. No vždy nechávala na mně, jakým směrem se budu rozvíjet. A já jsem k vážné hudbě začala profesionálně přistupovat až v 18 letech po studiu gymnázia. Tehdy přišel ten čas, kdy jsem pocítila touhu věnovat se opernímu zpěvu.
2. Ve sboru klademe velký důraz na jednotlivých zpěváků. Samozřejmě, výsledný efekt tvoří celek. Ale je důležité, aby byl každý sám za sebe, byl osobností. Současně však musí být schopen zařadit se a vytvořit homogenní zvuk se svými kolegy.
3. Sama mám ráda i moderní hudbu. A protože celé dny pracuji s vážnou hudbou, ta moderní je pro mě relaxací. A myslím si, že momentálně ji preferují snad všichni mladí. Proto se mi líbí koncerty či projekty klasické hudby, které jsou nasměrovány k mladým lidem. Je totiž důležité oslovit je a informovat, že existuje i klenot vážné hudby.
4. Momentálně ve filharmonii většinou zpíváme duchovní díla – mše, rekviem. Člověk z těchto děl cítí jakýsi jiný rozměr. Vážná hudba povznáší.
Martin Švec, první klarinetista Státní filharmonie Košice
Životopis čtěte zde
1. Od malička mě k hudbě vedli rodiče. Nastoupil jsem na základní uměleckou školu a tam mi učitel hudby vštípil, že bych mohl pokračovat i dál. Moje cesta tak zákonitě směřovala na konzervatoř. Postupem času jsem zjistil, že se vážné hudbě chci i vážně věnovat. Rozhodl jsem se tedy pro studium na Vysoké škole múzických umění. Měl jsem to štěstí učit se od již nebohého pana Luptáčika. Už na začátku studia mi položil otázku, jestli jsem si hudbu vybral na celý život. Tehdy jsem věděl, že chci hrát v orchestru. A tento můj sen se mi splnil.
2. Mou pozici prvního klarinetisty lze přirovnat k sólové hře. I kdyby tomu tak nebylo, myslím si, že v každém díle je mnoho hudebních myšlenek av orchestru může vyniknout opravdu leckterý nástroj i hráč. Věřte mi, během koncertu je to slyšet.
3. Kdo chce, najde si cestu ik vážnému umění. Znám množství takových lidí. Sám učím a až jsem někdy překvapen, jak mnoho je mladých, kteří se klasické hudbě věnují.
4. Hlavně díla starých mistrů mají v sobě zakódované silné poselství. Každé dílo vážné hudby lze poslouchat i vícekrát a neopočúva se. Důkazem jsou koncerty, kam stále proudí lidé. A například pop-music, to jsou pro mě hity, které přijdou a vzápětí odejdou. No vážná hudba přetrvává.
